Bez problémů můžeme odřezávat suché větve či napadené výhony. Také je vhodná doba pro odstranění přestárlých a silně poškozených dřevin. Dále odstraňujeme konkurenční či křížící se větve, nebo ty, které rostou dovnitř koruny. Při řezu postupujeme s rozmyslem. Vždy je nutno mít na paměti, že po zkrácení rostlina podporuje růst nadzemní části a 
omezuje růst kořenů, aby dosáhla správného poměru mezi korunou a kořeny. Výsledkem nadměrného zkrácení často bývá přehnaný růst. Pro správný vývoj stromu je důležitý vyrovnaný poměr částí umožňujících růst – tedy listů a větví, a částí důležitých pro plodnost – květů a plodů. Budoucí úrodu ovlivní jen řez, který je přiměřený.
V okrasné zahradě
Pokud nemrzne, můžeme začít s řezem keřů a polokeřů, které pokvetou až v létě a na podzim. Loňské výhony zkracujeme až na několik málo pupenů. Vždy záleží na tom, o jaký rod či druh dřeviny se jedná. Dobře provedený řez zajistí bohatší kvetení a kompaktní vzhled. Nikdy v tomto období nezkracujeme větve dřevin kvetoucích časně zjara. Ty řežeme hned po odkvětu nebo v létě. U komule (Buddleja) seřízneme loňské výhony až téměř k zemi. Podobně postupujeme u zpododěru (Ceanotus) a také u kručinky barvířské (Genista tinctoria) a venkovního ibišku syrského (Hibiscus syriacus). Takto se seřezávají také výhony hortenzie latnaté (Hydrangea paniculata). Pozor, nesmíme si ji splést s hortenzií velkolistou (H. macrophylla), u které se doporučuje odstřihnout výhon těsně pod odkvetlým květenstvím. Velmi nízko seřezáváme výhony některých třezalek (Hypericum patulum). Hlubší řez až do staršího dřeva vyžaduje také ořechoplodec (Caryopteris), perovskie (Perovskia) nebo tavolník (Spiraea x bumalda). Přibližně o třetinu až polovinu zkracujeme výhony vřesů (Calluna). Pokud jsme po odkvětu neořezali levanduli, tak máme nejvyšší čas. Totéž se týká svatoliny (Santolina).
V ovocné zahradě
Podívejme se tedy, jaký řez lze provádět v sadu. Uvádí se, že pokud řežeme přibližně 1,5 až 2 měsíce před rašením, rány se rychle hojí. Zimní řez jádrovin lze dělat už od poloviny listopadu. Zvláště starší stromy, které mají nepatrné přírůstky, lze takto zmladit. Optimální je to do první dekády února. Zimní řez má za následek ještě víc a také silnějších dřevěných přírůstků. Je tudíž vhodný jen pro omlazení přestárlých a přehuštěných, málo přirůstajících korun. Naproti tomu prořezávání až v květnu má za následek menší počet slabších výhonů, které jsou dřív kvetoucí a plodné. Také prosvětlovací řez dřevin lze dělat od prosince do února. Po průklestu, a tedy silnějším řezu, zůstane v koruně stromu méně pupenů, které budou mít v době jarního rašení víc energie k růstu. Naopak staré stromy, které už málo kvetou nebo vůbec ne, prořežeme co nejpozději před květem. Na konci února lze řezat všechny stromy, které máme na zahradě aspoň pět let. Opět je nutné zdůraznit, že během řezu je nutné, aby bylo sucho a nemrzlo. Rány ošetříme stromovým balzámem nebo latexem. Peckoviny řežeme až v létě. Pokud jsme však letní řez opomněli, lze jej dohnat začátkem února. Mladé stromy řežeme až v březnu a dubnu. Bobuloviny je vhodné řezat na podzim, ale pokud jsme tak neučinili, můžeme ještě v první polovině února. Chystáme-li se některé stromy přeroubovat, je třeba do začátku února obstarat rouby. Peckoviny přeroubováváme koncem února až začátkem března za bezmrazého počasí, jádroviny později – koncem března a začátkem dubna.
Foto Bahco
Více informací k nástrojům najdete na straně 41 v únorovém Praktiku.